Read more Musicguy247
OPERNÍ KRITIKA
Bard College zahajuje první ročník festivalu SummerScape neodolatelnými operami – Osudem od Janáčka a Donem Giovanni od Mozarta.
Mark Swed
Los Angeles Times
4. srpna, 2003
Annandale-on-Hudson, New York Nově postavené Centrum výrazového umění Richard B. Fishera, navržené Frankem Gehrym, při Bard College je v permanenci. Po svém slavnostním otevření v dubnu bylo uzavřeno z důvodů dokončení finálních venkovních úprav. Byly sem například instalovány okapy bránící dešťové vodě přepadávat na úchvatně zakřivenou kovovou střechu. Bohužel ale také Bard upravil pozoruhodnou závadu v elektroinstalaci, která způsobovala to, že zvuky ze zákulisí byly slyšet na toaletách.
To proč je však Centrum opravdu v permanenci způsobila událost, že zde začal první ročník festivalu Summerscape přinášející novátorské operní a divadelní produkce do Hudsonského údolí. Tento nový letní festival, vycházející z každoročně pořádaného Bard Music Festivalu, který mohutně rozšířil, během dvou týdnů vyplněnými koncerty, přednáškami a diskusemi, zkoumá a studuje fascinující (nejen) hudební svět každého jednoho vybraného skladatele.
?Letošním? skladatelem byl Leoš Janáček. Bard tímto výběrem rovněž umožnil širší obeznámení s Českou a východoevropskou kulturou. Festival byl zahájen dvěmi objevnými operními nastudováními: první byl Janáčkův Osud v americkém obsazení, a druhou, revoluční verze Mozartova Don Giovanniho v hlavní roli s avantgardní českou houslistou a zpěvačkou Ivou Bittovou, která stejně jako Janáček pochází z moravské vesnice nedaleko Brna?.
?Ztvárnění Dona Giovanniho, uváděném v Theatre Two nabídlo fascinující kontrast; bylo nazváno Don Juan v Praze, avšak mnohem lépe by vyzněl název Pomsta Elvíry. I když Mozartova verze byla víceméně dodržena (až na několik elekronických vsuvek novozélandského skladatele Matthewa Suttora a moderní přepis partů pro smyčcový kvartet Ethel), celý dopad díla byl změněn osobností Bittové v roli Elvíry, zuřivé opuštěné kořisti Dona Giovanniho.
Bittová, ve Spojených státech nejvíce známá za svou nahrávku u Nonesuch Records, svým anticko-romským zjevem a gesty přesvědčovala, že je ovládána určitou živelnou sílou. Zpívala s takovou intenzitou, která až uváděla do transu – zemité hrdelní zvuky vycházející až ze samého nitra jejího hrudníku a nadpozemsky krásné sykavky zněly jako akustická svatozář.
Ačkoli Bittová není vyškolenou operní pěvkyní, věděla si dostatečně rady s Mozartovskými vokálními liniemi, které ještě obohacovala zcela novými prvky. Svoji Elvíru vynesla do vyšších dimenzí. Rovněž díky všem předvedeným emocím, od vzteku na flirtujícího Dona Giovanniho až po užasnou schopnost projevit oddanost, se stala ženskou hlavní podstatou opery.
Nedostižnost této produkce spočívala v míře, do které mohla být Bittová sama sebou, a čím nevázanější byla, tím lépe. Protože operu adaptoval a řežíroval David Chambers, člen South Coast Repertory theater, měla tak postmodernistický nádech významně zvýrazněný svéráznou, dekadentně vyhlížející výpravu Darcy Scanlina a duchaplnými, všudypřítomnými kostými Anny Bjornsdotter. (Jsou to ti stejní umělečtí designéři, kteří nedávno také ?probudili k životu? operu ?Jenůfa? v Long Beach). Zpívalo se v italštině s přidanými zábavnými dialogy v angličtině; došlo i na drobné škrty (nebyl zde sbor).
Mladé, všestranně nadané obsazení (Hector Vásquez /Don Juan/, Jan Opalach /Leporello/, Mardi Byers /Donna Anna/, Ying Huang /Zerlina/, Jingma Fan /Ottavio/ a Vitaly Rozynko /Masetto/, si mne získalo. Smyčcový kvartet Ethel byl pozoruhodný a dokonce se zapojil i do děje; po celou dobu avšak zůstával mozartovsky zahloubaný. Bylo nezvyklé vidět Davida Leviho dirigovat takto malý ansámbl?tempo však bylo bezchybné.
Závěr byl nezapomenutelný. Podle Mozarta v něm skon Dona Giovanniho oslavují všechny postavy. Avšak zde byla svědkem jeho odchodu do pekel pouze Elvíra Bittové, kdy její hlas, elektronicky upravený do smutného, rezonujícího šepotu, vystihoval poslední zbytky její vítězné síly. Byl to zvuk, který je třeba slyšet znovu.
Bard již začíná s nabízením této nijak drahé produkce, a tak by se organizátoři z Los Angeles měli začít stavět do fronty.
Jak Osud, tak i Don Juan ukončily své krátké série o víkendu, avšak SummerScape má ještě dalšího ?Janáčka? v zásobě na příští dva týdny, kdy si také budeme moci Bittovou znovu připomenout v loutkové verzi Janáčkovy zvířecí opery ?Liška Bystrouška?.
Již nyní to vypadá, že se SummerScape stal nejvýznamějším americkým festivalem od té doby, kdy před sedmi lety Lincoln Center začalo pořádat svůj letní festival.