Východiskem jsou písničky, které se Iva Bittová v dětství naučila z úst svého otce a nyní ho posílá jako dárek zpět. Hudební vlivy z prostředí lidových písní Leoše Janáčka a Bély Bartóka se mísí s jejími vzpomínkami na léta na slovenském venkově na hranici s Maďarskem. S Anılem Eraslanem se setkává s jedním z nejvíce vzrušujících improvizujících violoncellistů naší doby. Společně na sebe hravě házejí motivy ze starých melodií a improvizují na verše z podkladových básní. „Co mi otec zpíval“ se tak stává velmi osobní a dojemnou vzpomínkou na dětství a rodiče, ale také na tradice, vášně a emoce.